Hurá medailonky - Aneta Buřvalová

Aneta Buřvalová

Nedokážu se od mnohých seniorů odpojit ani na mateřské,
přirostli mi k srdci.

Aneta Buřvalová se narodila před sedmadvaceti lety v Chrudimi. Přesto, do chrudimského spolku ji paradoxně přivedlo studium v Jihlavě: „V roce 2016 mě přítel seznámil s předsedou spolku Tomášem Martinkem. Bylo to na akci Pohádkový les ve Smrčku, který každoročně pořádá člen spolku Míra Novotný. Tehdy jsem studovala Cestovní ruch v Jihlavě a sháněla jsem firmu/organizaci, kde bych si odchodila 14-ti týdenní praxi. Myšlenka a činnost spolku se mi zalíbila natolik, že jsme se s Tomášem domluvili, že já a další dva spolužáci budeme chodit na praxi právě do spolku. tak to vlastně všechno začalo, postupem času jsem se stala dobrovolníkem, brigádníkem a později zaměstnancem ve spolku,“ vzpomíná usměvavá brunetka na relativně nedávnou minulost, která jí ovšem dokázala s průběhem času přinést nespočet krásných vzpomínek.

Spousta našich seniorů ztratila svého životního partnera, rodina na ně nemá čas a setkávání ve spolku je pro jedinou volnočasovou aktivitou

Aneta je v této době máma na plný úvazek. Před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala na pozici zástupce ředitele spolku. Podílela se na vytváření produktů cestovního ruchu – výletů a programů centra . Jezdila na kulturní akce, komunikovala s dopravci, domlouvala personál na výlety. Sama byla průvodce nebo asistent na výletech. S předsedou spolku se účastnila různých pracovních schůzek, pomáhala mu s korespondencí a s menšími žádostmi o granty. I když zní většina těchto aktivit hodně „úřednicky“, pro Anetu je smysl spolku daleko niternější: „Největší smysl vidím v pomoci navazovat nová přátelství mezi seniory, poznávat nové lidi, nová místa. Já sama jsem si mezi seniory našla ty své oblíbené, se kterými jsme v kontaktu i teď, když jsem na mateřské. Přece jen spousta našich seniorů již ztratili svého životního partnera, mnohdy na ně rodina nemá čas a setkávání ve spolku je pro ně mnohdy jedinou volnočasovou aktivitou. Proto je super, že nyní funguje kromě výletů také nové centrum, kde si mohou zacvičit, popovídat si, poslechnout přednášku, nebo se naučit něco nového na počítači. Velký smysl mají i mezigenerační aktivity, kdy se na výlet spolu s našimi seniory vydají také dětičky z MŠ a společně vytváří různé aktivity. Díky zpětné vazbě od seniorů vím, jak moc jim děti dokážou zvednout náladu a nabít je energií,“ říká Aneta.

Moje rodina je ráda, že dělám něco, co má velký smysl!

Když se Anety zeptáte na její koníčky, usměje se slovy, že snad na ně zase brzy bude čas. Teď se naplno věnuje své „rozrostlé“ rodině. Moc ráda ale běhá, cvičí jógu, jezdí na snowboardu nebo na běžkách, ale její velkou láskou jsou také zvířata. Jak domácí mazlíčci, tak i zvířata hospodářská. Doma mají například stádečko koz. Přesto za svůj největší koníček označuje svou úžasnou rodinu, ale i práci. Protože, jak sama říká, práce ve spolku jí vždy naplňovala a bavila. Rodina prý Anetu v práci ve spolku vždy podporovala. Dokonce i její babička několikrát vyrazila na výlet se spolkem. Byla nadšená ze zážitků samotných i z toho, že potkala známé, které neviděla i tři desítky let.

„Staří lidé nám mohou předat své životní zkušenosti, příběhy, ze kterých dost často mrazí. Tito lidé zažili něco, co my už zažít nemůžeme, když vypráví příběhy ze staré doby, kdy ještě všeho bylo pomálu, to bych mohla poslouchat do nekonečna. Myslím si, že všichni bychom se k těmto lidem měli chovat s úctou a pokorou. Ještě když žila moje babi s dědou, poslouchala jsem jejich příběhy pořád a pořád dokola, slyšela jsem je snad stokrát. Vždy jsem jim s radostí pomáhala a trávila s nimi svůj volný čas. Dala bych všechno za to, abych si mohla ty příběhy poslechnout znovu. Proto mě práce ve spolku tolik naplňuje. Vím, že dobrou prací mohu pomoci lidem, kteří to nejvíce potřebují,“ dodává závěrem sedmadvacetiletá /tedy 9. března oslaví své 27. narozeniny.-)/ Aneta Buřvalová, kterou poznáte podle širokého úsměvu, velkých tmavých očí a laskavého přístupu, který k dříve narozeným lidem neskrývaně má.

Další medailkonky

Miroslav Novotný

Žiju pro lidi a pro potlesk

Miroslav Novotný se narodil na Apríla. První dubnový den roku 1988 v Náchodě. Možná to leccos vypovídá o jeho věčně dobré náladě a smyslu pro humor, kterým tak rád těší společnost. Velkou roli v jeho nepřehlédnutelném projevu ale hraje také fakt, že je vystudovaný herec. I když na JAMU šel vlastně tak trošku náhodou. Dětský sen to, jako u mnohých jiných herců, určitě nebyl. Spíš popud ze strany talentovaného kamaráda, klavíristy Ríši Reipricha. Dnes má Míra hned několik rolí – je manažer, fundraiser, pracovník rozvoje obce Chrast, herec, moderátor, klavírista, zpěvák, organizátor, manžel, táta, kamarád a také dobrý člověk.

Lubor Burka

Každý správný zájezdní autobus má svého průvodce – Hurá na Výlet má svého zcestovalého Lubora!

Lubor Burka je sedmaosmdesátiletý bělovlasý mladík. Čtete dobře, protože byste mu jeho věk nikdy nemohli uvěřit. Je to on, kdo s úsměvem vítá pasažéry na schodech autobusu. Je to on, kdo začíná výklad když zazní zvuk motoru a končí ho když zhasne. Má perfektně naplánovaný každý kilometr, řešení všech možných nepředvídatelných situací, zná historii každého domu po cestě a snad i velikost boty jeho majitele.