Hurá medailonky - Miroslav Novotný

Miroslav Novotný

Žiju pro lidi a pro potlesk

Miroslav Novotný se narodil na Apríla. První dubnový den roku 1988 v Náchodě. Možná to leccos vypovídá o jeho věčně dobré náladě a smyslu pro humor, kterým tak rád těší společnost. Velkou roli v jeho nepřehlédnutelném projevu ale hraje také fakt, že je vystudovaný herec. I když na JAMU šel vlastně tak trošku náhodou. Dětský sen to, jako u mnohých jiných herců, určitě nebyl. Spíš popud ze strany talentovaného kamaráda, klavíristy Ríši Reipricha.

Dnes má Míra hned několik rolí – je manažer, fundraiser, pracovník rozvoje obce Chrast, herec, moderátor, klavírista, zpěvák, organizátor, manžel, táta, kamarád a také dobrý člověk.

Kvůli touze dotáhnout svůj plán do konce si Míra zaplatil přípravku u herce Pavla Juřici. Ve finále byl ochotný předstírat že je pračka, sporák, ústřední topení nebo třeba žížala před zraky známých hereckých pedagogů a v zády s téměř sedmi sty konkurenty, uchazeči o studium. A Míra to dal! Dodnes rád vzpomíná na časy “ v učení“ s Nikou Brettschneiderovou, z jejíhož ateliéru vzešli také herci jako Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Iva Pazderková nebo třeba Pepa Polášek. Ženu, která měla sama za spolužáky pány Donutila, Zedníčka a Polívku. Není divu, že se v jejích rukách zrodilo i další herecké jméno – Miroslav Novotný.

„Kvůli přijímačkám na hereckou školu jsem se dokázal po osmnácti letech odnaučit během jediného měsíce ráčkovat“

„Nika byla skvělá neskutečně skromná Žena plná vnitřní síly. Nesmírně moudrá a krásná bytost, která mi dala především možnost poznat se. Pracovat se sebou a vycházet ze sebe tak, abych svou energii zvládnul zpracovat a využít ve prospěch daného uměleckého kusu. Jsem jí za to nesmírně věčný. Herectví je, podle mě, především v tom umět poslouchat, vidět, popřít se, zopakovat. Rád říkám – být jako houba – nasáknout,“ říká Míra, kterého dnes můžete vídat při Hurá akcích převážně jako moderátora, ale také jako muzikanta za klavírem a mikrofonem. Velkou scénu Národního divadla Brno vyměnil za venkov. Tak trochu proto, že se nemohl smířit se zkostnatělým a nepříliš přátelským kolektivem divadla, a tak trochu kvůli rodině, se kterou chtěl být doma, na Chrudimsku. V současné době účinkuje v pražském Studiu Ypsilon, což je jedna z předních divadelních scén u nás, kde shodou náhod účinkovala před lety i jeho profesorka herectví, Nika Brettschneiderová. Míra je táta dvou malých dětí a to je pro něj ta nejdůležitější role.

„Vrátil jsem se k nám na Chrudimsko a začal jsem se věnovat vzniku divadelního představení, které jsem si vedle našprtání textu musel celé zajistit. Titul, režie, scéna, autorská práva, peníze, herci, rekvizity, plakát – prostě vše. Takto vznikla Perníková chaloupka pro děti, kde hraju ježibabu a také skvělá konverzační tragikomedie Bůh masakru, se kterým dodnes jezdíme spolu s Aničkou Polívkovou po zájezdech.

Místo běhání po Praze po konkurzech jsem dal přednost venkovu, rodině a příležitosti pro svou realizaci si vytvářím sám i u nás. Zároveň jsem moc rád, že jsem v současné době tuto aktivitu posílil. Díky mé spolužačce a výborné kamarádce, Paulině Novotné-Labudové jsem měl příležitost se seznámit se a zamilovat si úžasnou poetiku Ypsilonky, kde mám možnost nyní hrát a co ještě více – tvořit. Přeci jen mám rád lidi a žiju pro potlesk,“ usmívá se Miroslav Novotný, kterému ve spolku Hurá na Výlet! neřekne nikdo jinak než Míra.

„Celý život se řídí heslem ´neopouštěj staré známé pro nové´ a tak už jsem více než 15 let kamarádem předsedy spolku Tomáše Vlasty Martinka“

Poznali se na střední škole, kde spolu seděli v lavici a také po zvonění trávili společně skoro veškerý svůj volný čas. Není proto divu, že si tak dobře rozumí i při plánování a organizaci kulturních akcí: „Tak jsme začali tenkrát v letním kině v Chrudimi, pak Hurá Dvorečky, různé slavnostní otevření – to máme moc rádi, tuto formu zábavy… Následovali větší akce, spolupráce s institucemi a festival. Dnes můžu hovořit o koncepční práci v oblasti Sekce kultura Spolku Hurá na Výlet!“

„Největší smysl spolku spatřuji v tom, že přináší seniorům příležitost se setkat, zažít něco pěkného, vidět nová místa, dát si vídeňskou kávu…“

„Líbí se mi způsob, jakým spolek vytváří aktivity. Že nejsou strojené, fádní a nudné. Můj sen v této oblasti je vytvořit televizní Hurá kanál, který bude seniory informovat o tom, co se pro ně v různých koutech a na různých místech připravuje, co právě probíhá, na co si mají dávat pozor a také rozhovory se zajímavými osobnostmi. Zkrátka jsem přesvědčen, že by tato forma prezentace zábavy spojené s osvětou fungovala a její dosah by byl i k těm seniorům, kteří se s námi nemohou vypravit na výlet nebo na kulturní akci, protože jsou třeba nemohoucí a mohou bohužel sledovat jen tu televizi nebo poslouchat rádio. Tato forma popularizace by mi udělala velikou radost, protože tím bychom mohli zasáhnout opravdu tu nejširší veřejnost. S tímto se spojuje podstata snu – tak jako když mobilní operátor ukazuje vlaječky na mapě z hlediska pokrytí, které jsou všude po ČR – tak si představuju do budoucna s Hurá, “ zasní se na chvíli Míra Novotný a vy víte, že když on si něco usmyslí, pouhým snem to rozhodně nezůstane. Už teď například chystá pro spolek Hurá na Výlet! další ročník Senior Festivalu 2021.

„Senior Festival je jako moje dítě, kterému nesmí nikdo ublížit“

„První ročník jsme realizovali letos a lze říct, že byl úspěšný. Festival jsme vytvořili z nuly a já jako jeho ředitel můžu říci, že se mi tímto narodilo další dítě, které bych nechtěl aby ho něco nebo někdo poškodil nebo zkazil. Festival má dělat radost především seniorům, kterým jsme tímto způsobem vytvořili celodenní akci, kde tím hlavním protagonistou jsou oni – naši senioři. Je to jejich festival a my se snažíme, aby byl co nejkrásnější. Dělá nám to upřímnou radost,“ říká Míra Novotný, který si spolupráci se spolkem vybral proto, že má od malička blízko ke starším generacím.

„Jsem z vesnice, kde staří lidé tvořili vždy širší základnu veřejnosti. Staří lidé s námi, se svými vnoučaty, chodili do lesa na dříví, na šišky, chodilo se na pole sbírat plodiny – byli jsme pohromadě – staří a děti. Vždy jsem rád naslouchal starým lidem a hltal jejich historky z toho, co zažili. Pro mě senioři tvoří nedílnou součást života a snažím se svou energii věnovat k tomu, abychom mohli společně prožívat hezké chvíle plné zábavy a spousty zážitků. Starých lidí bychom si měli vážit především proto, protože to jsou oni, kdo nám zajistili, myslím si, velmi příznivou současnost. Často to jsou generace, které zažily totalitní režim nebo někteří i válku. Jsou to oni, kdo nesl kůži na trh, aby my jsme se dnes měli dobře. Jsou to oni, kdo umí naslouchat, sdělovat informace, zážitky a velmi užitečné zkušenosti. Jsou to oni, kdo se pořád ještě chová slušně, uctivě a s vděkem,“ vyznává se s úctou ke dříve narozeným manažer, pracovník rozvoje obce Chrast, herec, moderátor, klavírista, zpěvák, organizátor, manžel, táta, kamarád a hodný člověk Miroslav Novotný.

Nesmíme ale zapomenout na jednu obvykle neoblíbenou, ale velmi důležitou věc. Peníze a jejich hledání. Právě o jejich shánění pro aktivity spolku Hurá na Výlet! se Míra stará. Dnes se tomu říká Fundraising. A v tom je Míra prostě nenahraditelný a nenapodobitelný. Ví naprosto přesně co a proč dělá a důkazem jsou sta tisíce korun, které pro spolek od dárců během krátké chvíle získal:

„Fundraising je to specifická činnost založená na psychologii osobnosti a schopnosti napojit se na toto druhého“

Každý člověk přirozeně cítí sociální potřebu udělat občas něco dobrého pro společnost a zároveň se zviditelnit. Je otázka, jaký subjekt a do jaké míry tyto atributy využívá. Osobně využívám v oslovení telefon a následně si s potenciálním donátorem domlouvám osobní schůzku. Během telefonátu vycítím, co je to za člověka, v jakém je rozpoložení, co ho zajímá, co chce slyšet. Pokud standardně dochází ke schůzce, kde mám donátora motivovat ke spolupráci, vycházím při tom z fotek a videí z našich akcí….,“ mluví ještě dlouze a s nadšením o technice fundraisingu Míra. Je vidět, že emoce, kterých je plný, umí skvěle prodat. Doslova.-)Když neorganizuje akce, nehraje na piano nestará se o svou rodinu nebo nevymýšlí bláznivé akce s kamarády, chodí do zaměstnání. Role pracovníka rozvoje města Chrast ho vážně baví, protože vidí kladný dopad jeho snažení v oblasti kultury a rozvoje obce jako takové.

„Chrast je moje alma mater a v současnosti mám možnost ji něco vrátit“

„Dovolil jsem si titulovat toto město jako Chrast – Perla Východních Čech a v tomto duchu se snažím k městu přistupovat, neboť disponuje nádhernými přírodními scenériemi a historickým bohatstvím obecně. Především mám kolem sebe fajn lidi, se kterými mě baví konfrontovat své nápady a nemusím přitom vysvětlovat podstatu jejich vzniku. Panuje zde přirozené chápání ze strany kolektivu a zároveň je cítit stejný zájem – využít potenciál toho městečka ve Východních Čechách,“ těší se ze své profese usměvavý muž s hravou duší kluka.

„Rodina a domov je pro mě místo, kde se zastaví čas a můžu být sám sebou“

Když přichází domů, čeká ho žena, se kterou je už téměř 15 let. A dvě krásné děti, které se společně snaží vychovat tak, aby vnímaly společnost a přírodu jako nedílnou součást života: „Bavíme se s nimi, jako se sobě rovnými. Snažíme se je motivovat. Rodina mi vytváří základní zázemí. Takové to jako když se zastaví čas, je klid, můžeš odhazovat pomyslné masky, být maximálně svůj s tím, že před rodinou netřeba nic zastírat. Nálady, emoce, cokoliv. Prostě být obyčejně rád na světě. Od začátku společného vztahu s mojí ženou se věnuji především zábavě. Tudíž pro partnerku to bylo někdy složité zvyknou si na to, že svou pozornost při těchto akcích spíše směřuji veřejnosti a jí se jí moc nedostává. Čas ale vše vysvětlí a dnes už je na tyto situace připravena. Přesto se snažím jí pozornost věnovat a moc jí děkuju za veškerou její podporu.

Další medailkonky

Aneta Buřvalová

Nedokážu se od mnohých seniorů odpojit ani na mateřské,
přirostli mi k srdci.

Aneta Buřvalová se narodila před sedmadvaceti lety v Chrudimi. Přesto, do chrudimského spolku ji paradoxně přivedlo studium v Jihlavě: „V roce 2016 mě přítel seznámil s předsedou spolku Tomášem Martinkem. Bylo to na akci Pohádkový les ve Smrčku, který každoročně pořádá člen spolku Míra Novotný. Tehdy jsem studovala Cestovní ruch v Jihlavě a sháněla jsem firmu/organizaci, kde bych si odchodila 14-ti týdenní praxi. Myšlenka a činnost spolku se mi zalíbila natolik, že jsme se s Tomášem domluvili, že já a další dva spolužáci budeme chodit na praxi právě do spolku. tak to vlastně všechno začalo, postupem času jsem se stala dobrovolníkem, brigádníkem a později zaměstnancem ve spolku,“ vzpomíná usměvavá brunetka na relativně nedávnou minulost, která jí ovšem dokázala s průběhem času přinést nespočet krásných vzpomínek.

Lubor Burka

Každý správný zájezdní autobus má svého průvodce – Hurá na Výlet má svého zcestovalého Lubora!

Lubor Burka je sedmaosmdesátiletý bělovlasý mladík. Čtete dobře, protože byste mu jeho věk nikdy nemohli uvěřit. Je to on, kdo s úsměvem vítá pasažéry na schodech autobusu. Je to on, kdo začíná výklad když zazní zvuk motoru a končí ho když zhasne. Má perfektně naplánovaný každý kilometr, řešení všech možných nepředvídatelných situací, zná historii každého domu po cestě a snad i velikost boty jeho majitele.